Jsme nepopsaná kniha
Ještě stále plná dojmů, pocitů a prožitků z mého 14-denního pobytu na havajském ostrově Kaua’i usedám na letišti v Los Angeles k počítači. Ráda bych se totiž s vámi podělila o několik zásadních vhledů, které si v sobě odtamtud odnáším.
Když jsem společně se skupinou dalších báječných žen dorazila na Kaua’i, zahájily jsme náš pobyt obřadem. Představily jsme se při něm ostrovu, spojily se s ním a sdělily mu náš záměr. V té době jsem měla jen střípky informací o tom, že je Kaua’i energeticky nejsilnějším ostrovem s ženskou energií a dokázala si pouze zhruba představit, co to ve skutečnosti znamená. A tak jsem se snažila svůj záměr vymyslet, seč mi síly stačily. Moje snaha ale byla marná. Jednoduše mi “nefungoval mozek” a můj záměr ke mně přišel teprve v okamžiku, kdy jsem vše pustila a přestala se snažit. Jaký byl?
Propojit se do maximální možné míry s mou podstatou a přirozeností.
Jak prosté 🙂
Přestože o síle záměru hodně slýchávám a věřím v ni, udělala jsem jednu zásadní chybu. V okamžiku pojmenování záměru jsem si téměř okamžitě vytvořila představu, jak bude jeho naplnění vypadat. Očekávala jsem, že skrze můj kauajský záměr si hlouběji pojmenuji své osobnostní a profesní kvality, od čehož se pak odvine vyjasnění dalších podstatných oblastí v mém životě. Nesmírně jsem se těšila na to, že budu mít opět o trochu víc jasno. Respektive ne o trochu, ale velmi výrazně, když už jsem na ostrově, kde transformace a vhledy přicházejí lusknutím prstů.
V následujících dnech se však dělo všechno možné, jen ne to, co jsem očekávala. Abych byla přesná, měla jsem po celou dobu naprosto prázdno. Vnímala jsem sebe sama, řídila se svými potřebami a co nejvíce se podle nich zařizovala. Každou buňkou svého těla jsem vstřebávala prožitky z návštěv těch nejkrásnějších míst a přírodních úkazů, jaké jsem kdy viděla. S odevzdaností jsem se nořila do oceánu a nechávala se jím nadnášet. Cítila horký písek pod nohama, dojímala se u východů a západů slunce, vstřebávala hluboce láskyplnou lidskost místních obyvatel…
Jinak ale nepřicházelo vůbec nic. Žádné myšlenky, žádné pojmenování mých kvalit, žádné vhledy, žádné AHA momenty, žádné emoce, žádná transformace. Jediné, co jsem vnímala, byla prázdnota, prostor a klid, kdy jsem se zároveň otevírala tomu, že nic nevím.
Blížil se konec pobytu a já jsem začala pociťovat zklamání. Nic se nestalo. Můj záměr se nenaplnil. Pořád jen to neskutečné prázdno a klid, ve kterém se mi nic nezjevovalo.
Teprve poslední den na Kaua’i jsem najednou na místě, kde jsem se na začátku s tímto překrásným ostrovem propojila, vše uviděla a pochopila.
JSEM VELKÁ NEPOPSANÁ KNIHA.
Všichni jí jsme.
Ve své nejhlubší podstatě jsme bytosti bez myšlenek, příběhů, bez vzorců chování, které mají k dispozici nekonečný a bezpečný prostor pro to, aby v něm mohly kreativně tvořit svůj život a byly naprosto čímkoliv a kýmkoliv si přejí.
Je jen na nás, jak se svým životem naložíme. Je jen na nás, co bude v knize našeho životního příběhu napsáno. Je jen a jen na nás, jak dalece si budeme vědomi sebe sama, svých kvalit a své síly a k čemu je využijeme. V každém okamžiku našeho života máme vše, co potřebujeme pro to, abychom se cítili šťastní a naplnění. Stačí se tomu otevřít a začít tvořit.
Musela jsem se smát. Splnilo se přesně to, oč jsem žádala. Dokonce v mnohem hlubší rovině, než jsem si dokázala představit. Chtěla jsem se spojit se svou podstatou a přesně toho se mi dostalo. Má podstata, ta nejhlubší, se mi po celou dobu na Kaua’i manifestovala, jen jsem ji, zaslepená svými očekáváními, neviděla a nepřijímala.
Mahalo, Kaua’i. Děkuji za tuto životní lekci, na kterou nezapomenu. Těším se, až ji budu šířit dál a dělit se o ni s ostatními.
P.S. První skupina, se kterou budu sdílet své poznatky, zkušenosti a lekce z Kaua’i, budou ženy na mém listopadovém víkendovém semináři Sebe-vědomá žena. Pokud vás téma sebe-vědomí „volá“, srdečně vás zvu. Původní obsah semináře obohacený o poznatky z Havaje bude jedinečný a sama se těším na vše, co nám všem tato kombinace přinese 🙂
Jedinečný roční transformační program pro ženy
Dotkni se své ženské esence a projdi vnitřní proměnou
Startujeme už 13. srpna!
Nezlobte se na mně, ale nevidim žádný důvod k tomu, jezdit na Kuafi, aby člověk zjistil to, co popisujete. Jsem muž (starší), takže můžete tvrdit, že nechápu ty báječné ženy, ke kterým se spolu s Alicí Kirš a dalšími počítáte.
Mám vdanou dceru zhruba ve Vašem věku a jednoročního vnoučka. Koupil jsem pro ní „Ženo na slovíčko“, protože marketing Alice, Váš i dalších báječných žen je skutečně vynikající (díky Davidu Kiršovi).
Díky racionálním marketinkovým ideím a aktivitám Davida Kirše (viz Firma 2.0) jste všichni – oprávněně – hodně zbohatli. Mám však pocit, že všichni pomalu nevíte, co „roupama“ dělat. To by zásadně nevadilo, kdyby aktivity Alice, Vaše a dalších baječných „kouček“ – podle mého názoru – neškodily většině žen, které se nechají Vámi ovlivnit.
Máte pravdu, že muže – především ty úspěšné a starší – lákají hodně emocionální, atraktivní a „neprůhledné“ ženy. Mužům jde především o sex a ženám o to, aby je co nejvíce mužů obdivovalo a hýčkalo (vyjímky potvrzují tento přárodní zákon).
Mám pocit, že koučovámí skupinou báječných kouček kolem Alice Kirš sice ženám pomůže – dokud jsou mladé a sexuálně atraktivní – zvýšit úspěch u mužů (u co nejvíce). „Vystřízlivení“ přijde však nejpozději kolem padesátky, až zjistí, že proti novým „dvacítkám“ a „třicítkám“ nemají s touto životní strategii žádnou šanci.
Píšete, že jste spokojená žena provdaná za úžasného muže a máma dvou báječných dětí. Měla byste něco proti tomu, kdyby byly u Vás doma nainstalovány non-stop internetové kamery? Strašně rád bych se přiučil .
Jedna z báječných žen (koučka sebelásky) – Lucie Kolaříková – mně emailem sdělila, že se za 3 (!) roky:
– vdala a rozvedla
– otěhotnila a potratila
– dvakrát se přestěhovala a objevila pro sebe nutnost přírody a samoty (bez cesty na Hawai!!!)
– dvakrát se – hooodně, hooodně – zamilovala.
Není to trochu divný návod na smysl života ženy?
Co je na tom báječného??? A nebo jsem já divnej?
P.S.
Jsem zvědav, zda tento můj komentář zůstane na Vašem webu.
Dobrý den Thomasi,
máte naprostou pravdu. Není potřeba letět na Kaua’i, aby člověk došel k uvědomění a měl prožitek, o kterém píšu. Životní cesty každého z nás vedou různými směry a každý k tomuto uvědomění dojde skrze jiné životní zkušenosti a situace. Někteří lidé k němu možná nedojdou nikdy a i to je v pořádku. Z dalších řádků a oblastí, ke kterým se vyjadřujete, vnímám nepochopení podstaty principů mužské a ženské energie, jejich kvalit a práce s nimi a taktéž nepochopení mé práce a práce mých kolegyň a kamarádek. Věřím, že s Vámi Vaše dcera bude v příštím roce sdílet své poznatky a prožitky ze seminářů, které navštíví a pomůže Vám tím nám i naší práci lépe porozumět. Pokud samozřejmě Vy sám budete chtít 🙂
P.S. S internetovými kamerami v našem domě by v první řadě nesouhlasil můj muž 😀 To byla jeho první slova, když jsem s ním sdílela Váš komentář.
Ovšem mé tvrzení…
…že jsem spokojená žena neznamená, že neprocházím těžkými a náročnými chvílemi, které bych nikomu nepřála a že občas nemám pocit, že je všechno k ničemu.
…že je můj muž skvělý neznamená, že občas nemáme rozepře a domácí bouřky.
…že mám dvě báječné děti neznamená, že si občas nevjedou do vlasů jako běžní sourozenci, že nám někdy neodmlouvají nebo že mi občas s nimi nedojde trpělivost a nápady, jak s nimi sdílet jednu domácnost v klidu a mítu.
Takže při sledování života naší rodiny přes webové kamery byste pravděpodobně zjistil, že jsme naprosto normální rodina, s běžnými radostmi i starostmi, která však spolu umí otevřeně a o všem komunikovat, ve které panuje vzájemný respekt, kde si je každý vědom svých kvalit i své hodnoty a kde mají názory všech členů rodiny stejnou váhu a jsou brány vážně.